Jak to chodí v UK

Zjistit, co musím udělat, abych se jako Čech žijící v UK dostal na hormony, mi trvalo celkem dlouho. Neměl jsem ani ponětí, jak to chodí, nikdo mi nebyl schopný odpovědět. Dokonce ani ostatní trans lidi, které jsem tady potkal.
  Nevěděl jsem ani kde začít, komu zavolat, na co se zeptat... nic. Tady lidi většinou začínají tím, že si legálně změní jméno, což funguje jako důkaz pro gender specialisty, že už žijete v roli pohlaví, kterým chcete být.
To jsem ale dlouho udělat nemohl. Na to bych musel domů do Česka a mít sebou potvrzení od sexuologa. Nakonec se mi povedlo změnit si jméno i bez potvrzení, což mi dodalo konečně energii posunout se dál.
Problem teď je, kdy se mi povede dostat se na testosteron. V tomhle případě ale nezáleží na tom, jestli jsem Čech nebo Brit.

Po nějaké době jsem konečně shrabal dostatek informací na to, abych věděl jako cestou se vydám.



Systém ve Walesu a v Anglii se trochu liší.

Anglie - NHS (National Health Service)

Zajdete za svým GP, což je takový jakoby doktor na všechno. Něco jako u nás obvodní lékař. Řeknete mu, že jste transgender a rádi byste aby vás doporučil na nejbližší gender kliniku. Na gender klinice mají specialisty přímo na pohlaví, takže se nestane, že příjdete za sexuologem, který o tom nic neví a řekne vám, že vám jen jebe. Navíc NHS je národní zdravotní service, něco jako naše zdravotní pojišťovna. Každý měsíc vám z platu strhávají určitou částku za NHS a tím pádem pak máte jakoukoli zdravotní péči zdarma. Zahrnuje to i hormony a opraci vršku.
  Jelikož těhle klinik je ale málo, mají málo lidí a hodně klientů, čekací doba je většínou 12-18 měsíců. To znamená, že jen na první schůzku s nimi se dostanete až za rok a víc.
  Někdo dostane doporučení na hormony už při první schůzce, někdo má další navazující, to záleží na tom terapeutovi. Rozmezí mezi těmito schůzkami může být měsíc až půl roku.
  Jakmile dostanete doporučení k předepsání hormonů tzv. T-letter, jdete na odběr krve a potom k endokrinologovi na první dávku hormonů. Dostat se k endokrinologovi taky může trvat dalšího půl roku. To je v podstatě všechno.
  Pak už jen chodíte ke svému GP na odběry, každé 3 měsíce, kde se kontroluje hladina hormonů.
Jediná výhoda jít touhle cestou je ta, že máte skoro vše zadarmo. Jediné za co se platí je recept na testosteron, což je kolem osmi Liber.
Nevýhoda je ta, že to vážně trvá dlouho.
Předpokládaná doba čekání na hormony: Rok a půl.


Wales - NHS

V podstatě je to skoro stejné, jako v Anglii. Rozdíl je v tom, že je to ještě pomalejší.
Zatímco v Anglii se diagnostikujete sami a GP vás doporučí rovnou na GIC (Gender Identity Clinic), ve Walesu vás nejdřív doporučí k psychoterapeutovi a až ten vás může a nebo taky nemusí doporučit k GIC. Než se tohle ale stane, psychiatr nejdřív musí poslat žádost nějakému Gate Keeperovi, který rozhodne, jestli dostanu fundig od NHS. Až po půl roce konečně rozhodne, pošle to zpět tomu psychiatrovi, psychiatr to pošle mému GP a GP mě konečně referuje k GIC do Londýna.
  Tímhle doporučením na GIC to ale teprve začíná. Čekací doba na první schůzku s gender specialistou je totiž 12-18 měsíců. Až se dostanete na řadu, čekáte dalšího půl roku, než vám endokrinolog píchne první dávku hormonů.
Výhody: Vše je zadarmo, i předpisy na horony.
Nevýhody: Ještě delší doba čekání.
Předpokládaná doba čekání na hormony: 2,5 roku - 3 roky


Soukromá klinika (GenderCare)

Jediná šance, jak přeskočit frontu a nečekat tak dlouho je si připlatit.
Soukromá klinika funguje v podstatě stejně jako klinika NHS, s tím rozdílem, že za každou schůzku člověk musí zaplatit kolem 180 Liber.
Nejdřív jsem si myslel, že i za hormony si člověk platí sám, ale nakonec jsem zjistil, že se dá domluvit tzv. Shared Care s vaším doktorem (GP), tím pádem hormony vám zaplatí NHS a odběry krve taky.
Jestli můj GP bude souhlasit s Shared Care ještě nevím. Budu pevně doufat, že ano. Kontaktoval jsem GenderCare a vypadá to, že bych mohl mít schůzku už v březnu tohoto roku. Pokud to půjde dobře a dostanu doporučení hned na první schůzce, pak už mě čeká jen odběr krve a endokrinolog.
Cena by mola vycházet tak na 1000 liber (30 000 CZK).
Předpokládaná doba čekání: 6-9 měsíců

Tohle mi dává tři možnosti.

1. Strýc, který žije v Anglii dá moje jméno na jeho výpis z elektriky. To znamená, že mi dojde dopis na moje jméno a na jeho adresu a já ho budu moct použít jako důkaz o adrese až se půjdu registrovat k doktorovi v Anglii. V podstatě to bude důkaž pro doktora, že v Anglii žiju a tak se bude řídit tím Anglickým systémem.
Tím páden bych nemusel nejdřív k psychoterapeutovi, ale rovnou na GIC.
Nevýhoda je ta, že strýc bydlí asi 5 hodin autobusem ode mě takže jet tam, registrovat se u doktora, za týden tam jet znovu a doufat, že ten doktor nebude transphobický idiot, co nebude ani vědět, kam mě doporučit (což se stává často). V několika případech GP vůbec neví, co dělat a řídí se starým postupem, který už několik let neplatí.
Potom bych taky musel obvolat všechny úřady a ohlásit změnu adresy a až budu na hormonech, obvolat je znova s tím, že jsem zpět v Cardiffu.

2. Registruju se přímo tady v Cardiffu, jelikož mám doktora hned za barákem a tak nebudu muset furt jezdit do Londýna. To by ale znamenalo vzít to tou nejpomalejší cestou. Takže ani náhodou.

3. Soukromá klinika. Radši si zaplatím litr za rychlejší proces, než čekat 2 a půl roku. Takže třetí možnost je ta, pro kterou jsem se po dlouhém přemýšlení rozhodl. Tady už je jedno jestli žiju ve Walesu nebo v Anglii. Na schůzku budu muset do Nottinghamu, ale to je jedno, hlavně, že to bude už teď v březnu.

Co se týče změny písmenka v občance z F na M, stačí jen podstoupit hormonální léčbu. V tomhle Britům celkem závidím :/.

Pokud si ale odmyslíte tu čekací dobu, zdá se mi to mnohem snadnější, než v Česku. Jedna popř. dvě  schůzky s gender terapeutem, odběr krve, jedna schůzka s endokrinologem a jste na hormonech. Pak se jen stačí objednat k plastickému chirurgovi na operaci vršku, podstoupit ji a podat žádost o legální změnu pohlaví.
Jméno si můžete změnit kdykoliv na cokoliv chcete. Žádná komise, žádná neutrální fáze, žádná "nucená" kastrace...
Já se ale nejspíš budu muset řídit českými pravidly, i když na operace bych tady mohl i bez komise. Jen bych za ně musel nejspíš zaplatit, jelikož jdu soukromě. Ještě je možnost registrovat se i s NHS klinikou a počkat těch pár let, aby mi tu operaci uhradilo NHS. Nejradší bych ale na operaci do ČR. 1. Když už budu po operaci chodit s rukama u sebe jako dynosaurus, aspoň si budu moct užít pohodlí domova a přítomnost rodiny.
2. Čeští doktoři a naše zdravotnictví jsou podle mě nejlepší. V UK by mě hned druhý den po operaci poslali dom, kde bych byl sám.. bych byl smutnej :D.

Tady občas ale nastává zmatek, kdy si nejsem jistý, co za papír kde a pro koho sehnat.
První cíl ale je dostat se na hormony... co bude pak vyřeším, až to příjde.

Jason over.