středa 7. září 2016

Dysphoria a euphoria

Každá trans* osoba je jiná, a tak nemáme žádný přesný seznam věcí, které musíš splňovat, abys byl "správný" transgender. Pojďme si trochu rozebrat pojem "dysphoria". Jsou různé typy.

Body dysphoria -  Body dysphoria je úzkostný pocit, který trans osoba může pociťovat v souvislosti s tělem. Např. se to může vztahovat jen k hrudníku (přítomnost nárazníků), může to být v souvislosti s hlasem, širokými boky, pohlavním orgánem atd. Každý to cítí jinak. U mě konkrétně to bylo vždy spojeno s nárazníky, boky a rameny. Když jsem byl menší, bylo to horší. Styděl jsem se za ten válec na hrudi a snažil se ho schovat. To postupem času odeznělo, ale nezmizelo úplně. Spíš jsem se to naučil ignorovat.

Nemám ale rád pojem "narozen ve špatném těle". Zní to jako bychom byli v háji a nikdy to nemohli změnit. Nejsem ve špatném těle, potřebuju jen určité modifikace, aby mně konečně společnost viděla jako toho, kým se cítím být. A jaké ty modifikace budou, to je jen na mě a žádný "specialista" mi nemůže říct, že pokud necítím diskomfort vůči XY nejsem trans, tím pádem nepotřebuju ani přeměnu. Bulšiiiit. Někteří dokonce ani necítí nic jako body dysphoria.

Social dysphoria - příklad: Ve škole mě ve třetí třídě strčili při tělocviku do dívčí skupiny a já se za to styděl a cítil se nervózně a frustrovaně.
Někdo mi řekne že jsem "young lady", používá ženský rod a ženské jméno... tohle všechno jsou příklady sociální dysphorie. Diskomfort spojený s tím, jak nás vidí ostatní a jak nás oslovují a jednají s námi... zase se to může lišit od člověka k člověku. Někteří dokonce necítí  ani nic jako social dysphoria.



Někteří necítí ani body ani social dysphoria. Jak teda ale může člověk být trans, pokud nemá problém ani s jedním?  Většina trans lidí bude cítit tzv. gender euphoria. To je pocit euforie a štěstí v souvislosti se správným zařazením k rodu. Příklad: Prodavačka v obchodě mě osloví v mužském rodě. Bratr mě představí jako svého bratra... ne sestru atd.

Po maturitě, když jsem začal cestovat a splnil si pár snů, jsem byl víc spokojený sám se sebou, vyrovnaný a sebevědomější. Měl jsem pocit, že teď nastane ten čas kdy budu hrdý a šťastný, že jsem žena. Což se ale ani potom nestalo. Neměl jsem už skoro žádné negativní pocity vůči mému tělu (říkám skoro), bral jsem to jako... hmm, ok. Stále jsem ale říkal, že mám mužský mozek. Možná i díky lepšímu sebevědomí jsem se konečně smířil s tím, že jsem transgender a přiznal si to. Už se za to nestydím a naopak teď pociťuji hodně právě té gender euforie, díky tomu, že už si nemusím hrát na někoho jiného.

Tak zase příště.

Over and out

  




Žádné komentáře:

Okomentovat