neděle 26. února 2017

"I don't know"

Když už si člověk konečně začne myslet, že pochopil, jak to v Británii chodí s tranzicí a s celým zdravotním systémem, tak se zas dozví něco, co ho vyvede z omylu.

Vezmu to postupně a pokusím se, to sepsat srozumitelně, i když to bude asi trochu nemožný úkol. Po tom, co jsem se rozhodl, že se svěřím do péče soukromé gender kliniky, napsal jsem jim e-mail, abych si domluvil schůzku a k tomu ještě přidal dotaz, jestli mohou dokoři (GPs) ve Walesu souhlasit s tzv. Shared Care a nebo je to jen pro Anglii.

Pan gender doktor mi odepsal, že nezáleží na tom, zda člověk žije ve Walesu nebo v Anglii... v obou případech jen záleží na konkrétním doktorovi, jestli bude ochotný se domluvit.

Co to vlastně Shared Care je a proč je tak důležitá v mém případě? Jelikož jsem se rozhodl jít soukromě, znamená to i že si vše budu muset platit sám. Kazdá návštěva Gender Identity Clinic (GIC) mě bude stát okolo 120-180 liber. Pokud budu mít štěstí, půjdu tam jen dvakrát. Jednou pro doporučení na hormony a podruhé k endokrinologovi. Potom se chodí každé 3 měsíce na odběry krve, které stojí okolo 300 liber. Hormony si budu platit taky sám, pojičťovna neboli NHS mi nedá ani Penny.

pondělí 13. února 2017

Au-Pair v USA a Gender Dysphoria

 V roce 2012 jsem měl skvělý nápad a to splnit si jeden z mých snů. Vždycky jsem chtěl do USA, ne jen jako turista, ale zkusit si tam žít a poznat normální život místních lidí a jejich kulturu. V té době mi bylo 19, odmaturoval jsem na policejní škole a šlo mi jen o jedno - cestovat, naučit se Anglicky, žít v USA, být happy a konečně najít sám sebe.

Dostat se do programu nebylo nic složitého, ale ani nic snadného. Jen hromada papírování a trpělivosti... a štěstí. Ano, na to aby jste natrefili na dobrou rodinu a vydrželi tam po celý rok, popř. dva, vážně musíte mít štěstí.

Tohle ale není o tom, jak se dostat do USA jako au-pair. Tenhle článek je o tom, jak jsem prožil mé dva nejlepší roky života. Dva roky, kdy jsem byl šťastný jak nikdy před tím, zároveň stále zmatený. Získal jsem přesně to, co jsem chtěl a zároveň našel něco jiného, než jsem hledal.

pátek 20. ledna 2017

Jak to chodí v UK

Zjistit, co musím udělat, abych se jako Čech žijící v UK dostal na hormony, mi trvalo celkem dlouho. Neměl jsem ani ponětí, jak to chodí, nikdo mi nebyl schopný odpovědět. Dokonce ani ostatní trans lidi, které jsem tady potkal.
  Nevěděl jsem ani kde začít, komu zavolat, na co se zeptat... nic. Tady lidi většinou začínají tím, že si legálně změní jméno, což funguje jako důkaz pro gender specialisty, že už žijete v roli pohlaví, kterým chcete být.
To jsem ale dlouho udělat nemohl. Na to bych musel domů do Česka a mít sebou potvrzení od sexuologa. Nakonec se mi povedlo změnit si jméno i bez potvrzení, což mi dodalo konečně energii posunout se dál.
Problem teď je, kdy se mi povede dostat se na testosteron. V tomhle případě ale nezáleží na tom, jestli jsem Čech nebo Brit.

Po nějaké době jsem konečně shrabal dostatek informací na to, abych věděl jako cestou se vydám.

sobota 14. ledna 2017

Out and Proud

Po tom, co jsem se vrátil z "dovolené" doma v Česku, už s novým jménem, nastal čas na kompletní coming out v práci. Polovina lidí to věděla a zatím byli všichni ok, tak sem doufal, že to tak bude i dál.
Pracuju v kasínu jako dealer, mám asi přes 40 kolegů, se kterýma se neustále potkáváme "u stolu", na přestávce atd. Některým jsem to oznámil osobně a zbytek se to dozvěděl z doslechu, jelikož celé kasíno je jedna velká drbárna. Stačilo jen jednomu pit bossovi říct, že jsem si změnil jméno a ono se to tak nějak rozneslo samo.


pondělí 21. listopadu 2016

Matrika jako první krok

  Právě jsem se vrátil z matriky. Nikdy jsem nebyl u sexuologa ani nikoho jiného, kdo by mi dal papír pro změnu jmena na neutralni, ale jak vidim, jde to za poplatek i bez toho. Jen budu muset uvést jiný duvod, než změna pohlaví. (Nemám rad výraz změna pohlavi, ja už chlapec jsem:D Jen některé orgány trochu nesouhlasí :D)

  I když mě sere, že si nemůžu vybrat přesně jméno jaké chci, jsem celkem nadšený. Paní byly obě milé a trpělivé. Jelikož jsem měl plno tupých otázek a zpomalené chápání. Obdivu je, že se mnou nevykolpy dveře. Hlavně ve chvíli, kdy jsem se jich zeptal jestli se můžu jmenovat alespon Jace Bourne, protože Jason Bourne je můj superheroe a když se nemůžu oficiálně jmenovat Jason, chci být alespoň Bourne.
  Bohužel,  ani neutrální jméno Jace mi neprošlo,  protože není zapsané v té jejich knížce s názvem Jak se bude vaše dítě jmenovat. Kdybych ale nebyl idiot, mohl jsem si nechat ještě před příjezdem domu vystavit znalecky posudek z ústavu jazyka českého nebo jak se to tam jmenuje... nechat ho přeložit a ověřit Apostilou. Pak potom gratuluji Mr. Bourne.
Ne vážně,  jsem pako ale až takový magor ne. Umíte si představit úředníka na pásové kontrole?
"Your name is Jason Bourne?"
"Yes, sir."
"...JASON...BOURNE?"

středa 2. listopadu 2016

Jména, zájmena a New York City

 Často slýchám od kolegů, kamarádů a rodiny tohle:
Já tě podporuju, ale stále budu používat ženský rod a tvoje rodné jméno.
Pro mě budeš zatím holka, než začneš vypadat, jak kluk.
Až budeš kluk...

Kdy se člověk s ženským tělem stává mužem a naopak? Kdy je ta přesná chvíle, kdy můžeme říct "od této chvíle jsi chlapec"? Ve chvíli, kdy dostane hormony? Když projde operací? Nebo hned po comming outu?
Ani jedno...
   Člověk se stává mužem/ženou, když se narodí (logic :D). Možná se chlapec narodí s holčičím tělem, ale to neznamená, že není chlapec. Možná se holka narodí s klučičím tělem, ale to neznamená, že není holka. Chápeme? Doufám.. :D

Pokud je někdo ještě na začátku fyzické přeměny, neznamená to, že je zatím ještě stále holka a klukem se stane až..... a) b) c).... nic takového neexistuje. Cítíš se jako kluk? Jsi kluk. Cítíš se jako holka? Jsi holka.

středa 7. září 2016

Dysphoria a euphoria

Každá trans* osoba je jiná, a tak nemáme žádný přesný seznam věcí, které musíš splňovat, abys byl "správný" transgender. Pojďme si trochu rozebrat pojem "dysphoria". Jsou různé typy.

Body dysphoria -  Body dysphoria je úzkostný pocit, který trans osoba může pociťovat v souvislosti s tělem. Např. se to může vztahovat jen k hrudníku (přítomnost nárazníků), může to být v souvislosti s hlasem, širokými boky, pohlavním orgánem atd. Každý to cítí jinak. U mě konkrétně to bylo vždy spojeno s nárazníky, boky a rameny. Když jsem byl menší, bylo to horší. Styděl jsem se za ten válec na hrudi a snažil se ho schovat. To postupem času odeznělo, ale nezmizelo úplně. Spíš jsem se to naučil ignorovat.

Nemám ale rád pojem "narozen ve špatném těle". Zní to jako bychom byli v háji a nikdy to nemohli změnit. Nejsem ve špatném těle, potřebuju jen určité modifikace, aby mně konečně společnost viděla jako toho, kým se cítím být. A jaké ty modifikace budou, to je jen na mě a žádný "specialista" mi nemůže říct, že pokud necítím diskomfort vůči XY nejsem trans, tím pádem nepotřebuju ani přeměnu. Bulšiiiit. Někteří dokonce ani necítí nic jako body dysphoria.

Social dysphoria - příklad: Ve škole mě ve třetí třídě strčili při tělocviku do dívčí skupiny a já se za to styděl a cítil se nervózně a frustrovaně.
Někdo mi řekne že jsem "young lady", používá ženský rod a ženské jméno... tohle všechno jsou příklady sociální dysphorie. Diskomfort spojený s tím, jak nás vidí ostatní a jak nás oslovují a jednají s námi... zase se to může lišit od člověka k člověku. Někteří dokonce necítí  ani nic jako social dysphoria.